Pokud se nyní mezi čtenáři nachází nějaký Josef, pravděpodobně nyní zpozorněl. Proč? Protože řeč bude o městské čtvrti v Praze, která se jmenuje Josefov. Pokud bych se jmenovala Josef, tak by mě jistě zajímalo, o jakou čtvrť se jedná, čím je zajímavá a jestli je pojmenovaná po nějakém Josefu, případně po jakém. Ubytování v Praze je na výběr mnoho, ovšem u nás najdete to nejlepší ubytování.
Samozřejmě doufám, že tyto věci a informace budou zajímat i všechny ostatní a ne jen Josefy. Pokud je to tedy tak, určitě nepřestávejte číst, protože se s vámi velmi ráda o všechny zajímavé informace nyní podělím.
Jak už jsem zmínila výše, jedná se o městskou čtvrť hlavního města Prahy, která je obklopená Starým Městem a nachází se v ohybu řeky Vltavy. Nyní se už jedná o novou zástavbu, ale v 19. století se zde nacházela chudinská čtvrť a ještě předtím zde leželo Židovské město. Z původního Židovského města v dnešní době můžeme nalézt pouze nejvýznamnější židovské památky, synagogy, starý hřbitov a radnici. Vše ostatní bylo již bohužel zbouráno a zničeno.
Jednou ze zajímavostí určitě je, že se jedná o nejmenší pražské katastrální území, které má rozlohu pouze necelých 9 ha (přesně se udává 8,81 ha).
Nyní bych se ráda dostala k názvu. Josefov se dříve jmenoval Židovské město (německy Judenstadt). V roce 1850 dle nového prozatímního obecního zákoníku byl přičleněn k Praze jako její pátá část a získal současný název. Josefov se jmenuje po Josefu II, což byl syn Marie Terezie. Proč zrovna po něm? Protože v rámci svého osvíceneckého způsobu zrovnoprávnil židovské obyvatelstvo s ostatními.
Poprvé byl Josefov jako židovská čtvrť zmiňován již v roce 1096. V té době byla čtvrť založena po poničení ostatních židovských osídleních. V roce 1389 byl na Velikonoce rozpoután velký židovský pogrom, při kterém byla zabita velká část obyvatel ghetta. Protože dříve se toto Židovské město nazývalo též jako Židovské ghetto. I v 15. a 16. století se uskutečnilo několik pogromů, opakovaně byli židé také vykázáni ze země.
Jeden z největších rozvojů ghetta byl za vlády Rudolfa II. V Ghettu bylo spoustu známých učenců jako např. Jehuda ben Becalel (v německém pravopise uváděn jako ben Bezalel a známý jako Jehuda Arje ben Becalel, Jehuda Löw ben Becalel). Po třicetileté válce byla zrušena omezení osidlování mimo ghetto. Později se situace opět změnila, v roce 1726 vydal Karel VI. translokační reskript, který nařizoval opětovné uzavření židů do ghett.
K podstatné změně došlo tedy za vlády Josefa II, kterému se podařilo i židovské obyvatelstvo zrovnoprávnit s ostatním obyvatelstvem. To bylo pro židy velmi významné, protože se mohli začít usazovat i mimo ghetto. V ghettu zůstávali spíše jen chudí židé, ti bohatí se stěhovali mimo a do ghetta se přestěhovávali i ostatní chudí obyvatelé, proto se zdejší část nazývala jako Chudinská čtvrť.
Oficiální bylo ghetto zrušeno roku 1848 a v roce 1850 bylo přejmenováno na Josefov.
Pokud se řekne Praha, tak se jistě všem vybaví, že se jedná o hlavní město. Dále většinu lidí napadne Vltava, Karlův most, Zoo a spousta podobných zajímavých míst. Přesto mnoho lidí opomíjí zajímavou botanickou zahradu, která se zde nachází. Dnes si tedy povíme nějaké základní informace o jednom z nekrásnějších míst v Praze, a že tam těch zajímavých míst je opravdu velké množství, ale o jiných zase až příště.
Původně se jednalo o Pražskou botanickou zahradu, nyní je však oficiální název Botanická zahrada hl.m. Prahy, ale co si budeme povídat, název není zas tak důležitý. Jedná se o botanickou zahradu, která se nachází v Troje. Zahrada stále prochází fází rozvoje a výstavba je naplánovaná přibližně do roku 2017. Její celková plocha je přibližně 52 hektarů. Ředitelkou Botanické zahrady je od dubna 2012 Věra Bidlová.
Nejznámější část zahrady je skleník Fata Morgana, což je skleník tropický. Nachází se mimo areál venkovních expozic na jižním svahu trojské stráně. Stavba s atypickým esovitým půdorysem je velmi moderní a také zapuštěna do skalnatého terénu. Tím pádem skály tvoří zadní stěnu skleníku a je proto využívána pro terasovitou výsadbu rostlin. Vznikla tak expoziční plocha s rozlohou přibližně 1 750 metrů čtvereční. Díky tomuto řešení se jedná o evropský unikát. Interiér skleníku se dělí na tři samostatné části. V každé části je samozřejmě jiná teplota a také rozdílná vlhkost vzduchu. Návštěvníci tak mají možnost se postupně seznámit jak s tropickými rostliny, tak i částečně subtropickými. Ke stavbě skleníku došlo v letech 1996 až 2003. Původně se mělo jednat o projekt s cenovými náklady do 20 milionů korun. Netrvalo dlouho a náklady přesáhly 200 milionu korun.
Již v letech 1922 se jednalo o zřízení zoologické a botanické zahrady v Troje. Došlo k tomu poté, co velkostatkář Alois Svoboda věnoval dne 7. října 1922 československému státu rozsáhlé pozemky včetně Trojského zámku ke vzdělávacím účelům. Začátky snahy vybudování městské botanické zahrady spadají až do období 30. let 20. století. Brzy se přišlo na to, že stísněné prostory univerzitní zahrady Na Slupi nebudou vyhovovat. V roce 1966 došlo ke vzniku Pražské botanické zahrady. Což bylo osvětově naučné zařízení pro krátkodobou rekreaci obyvatel Prahy. Původně měla botanická zahrada ležet na 130 hektarech v Troje, avšak k tomu nikdy nedošlo. Původně záměr se začal realizovat až v 70. a 80. letech 20. století. V roce 1992 byla otevřena tzv. Úvodní expozice. Jednalo se o plochu, která zaujímala 3 hektary půdy. Na začátku roku 2011 vedení zahrady nechalo oplotit dalších 17 hektarů, takže dosud volně přístupné části areálu, včetně borového lesoparku a vyhlídkové stráně bylo oploceno a vstup do nich byl zpoplatněn. Došlo také k přerušení historické cesty mezi Havránkou a Salabkou. Což je spojnice mezi horní a dolní Trójou. Tímto jednáním došlo k velké kritice, která ještě nějaký čas pokračovala. V květnu 1997 do botanické zahrady přibila taky tzv. japonská zahrada, která byla založena v roce 1995. Dominantní částí je umělý horský potůček, který se nachází v hlavní části této zahrady. Jistě je také zajímavé to, že v japonské zahradě probíhají pravidelné výstavy bonsají.
Od dubna 2004 došlo k zpřístupnění památkové chráněné vinice sv. Kláry pro veřejnost. Tato vinice pochází minimálně ze 13. století, ale v minulosti byla několikrát rušená a zase znovu obnovená. Od 17. století patřila k Trojskému zámku. Do správy botanické zahrady patří také Havránka. Jedná se o přírodní památku. Turisté zde mohou navštívit tři kilometry dlouhou naučnou stezku. Na trase se nachází devět informačních tabulí. Pokud někdy budete mít v Praze čas a rádi byste se podívali na klidné, přesto velmi krásné místo. Tak jistě mohu doporučit Botanickou zahradu hl.m. Prahy, ze které to máte už jen kousek do Zoologické zahrady v Praze.
Karlův most je nejstarším stojícím mostem přes řeku Vltavu v Praze a současně také nejstarším dochovaným mostem v České republice.
Stavba mostu začala již v roce 1357 na místě, kde předtím stál Juditin most. Juditin most byl na jaře v roce 1342 zničen povodní. Základní kámen Karlova mostu položil král Karel IV. Podle kterého se most nyní jmenuje, avšak první jméno, který zdejší most nesl bylo Kamenný most či Pražský most. Teprve od roku 1870 je nazýván po Karlu IV. – Karlův most. Poprvé toto označení použil spisovatel Joseph Rudl ve své monografii s názvem Die Berühmte Karls-Brücke und ihre Statuen, mit einem kurzen Anhange: Die Franzens-Ketten-Brücke.
Architektem této stavby byl Petr Parléř, který se podílel například i na stavbě staroměstské mostecké věže.
Karlův most je dlouhý 516 metrů a široký 10 metrů. Nad vodní hladinou Vltavy ho drží 16 pilířů ve výšce 13 metrů (za předpokladu, že je hladila v normě). Od konce 17. století bylo na most umístěno 30 soch a sousoší. Zdejší sochy jsou převážně barokního slohu. Most také doplňují tři věže.
Karlův most za svítání, autor Libor Svacek
Jedna z nejznámějších soch je socha Jana Nepomuckého, která značí upomínku na jeho svržení z mostu v roce 1983. Následně most začaly obohacovat i další sochy a to převážně v letech 1707 až 1714. Jedná se o velmi reprezentativní díla například od sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. V polovině 19. století bylo několik soch nahrazeno díly Josefa a Emanuela Maxe kvůli technickému stavu. V letech 1965 až 1978 došlo k velmi rozsáhlým opravám mostu. Pokud by k těmto opravám nedošlo, nejspíš by povodně napáchaly na mostě velké škody. Vzhledem k tomu, že most spojuje Staré Město s Malou Stranou přes Vltavu, nemůžeme se divit, že most byl již několikrát zasažen povodněmi. Při povodni v roce 1784 bylo šest pilířů velmi silně poškozeno. Rekonstrukční práce vedl inženýr Franz Herget za pomoci stavebního ředitele Františka Traxalema.
V roce 1890 došlo k velké povodni, kdy kvůli stavbě barokních děl z pískovce, které mají omezenou životnost. Tato povodeň vedla k tomu, že se od 20. století na most dávají kopie. Dochované originály soch a sousoší z Karlova mostu dnes můžeme nalézt především v Lapidáriu na pražském Výstavišti a také v sále Gorlice na Vyšehradě.
V dnešní době je Karlův most jedna z nejnavštěvovanějších památek v Praze, pokud zvolíte pro svou dovolenou ubytování v Praze nesmí chybět ve vašem itineráři.
Staroměstské náměstí je historickým jádrem Starého města, části Prahy, která má své kořeny v dávné minulosti. Při návštěvě Prahy je to jedno z míst, které nemine snad žádný turista. Celé velké náměstí lemují významné historické památky, které si zaslouží pozornost. Až se v Praze ubytujete a vydáte se do historického centra, nezapomeňte si čas na jeho prohlídku vyhradit i vy.
Staroměstské náměstí zabírá plochu více než 9000 m2 a úlohu významného tržiště plnilo již v 11. století. Jeho význam časem jen rostl a brzy bylo nejvýznamnějším náměstím v zemi a centrem dění mnoha důležitých historických událostí. Po přestěhování hlavního města rakouských zemí do Vídně jeho význam sice na čas upadl, ovšem po vzniku samostatného Československého státu opět šplhal vzhůru. Dnes je jedním z nejnavštěvovanějších míst Prahy i celé České republiky. Vede tudy i známá královská cesta, trasa, kterou tradičně projížděli budoucí králové ke své korunovaci. Které stavby byste na tomto historickém náměstí a v jeho bezprostředním okolí neměli přehlédnout?
Historická radnice s orlojem
Staroměstská radnice v Praze je nejstarší radnicí u nás, byla založena již v roce 1338. Tvoří ji komplex budov, které byly postupně přistavovány do jednoho celku, aby pokryly čím dál větší nároky na vhodný prostor pro správu Starého města pražského. Nejstarším domem je raně gotický dům postavený na konci 13. století, jehož součástí je mohutná hranolovitá věž, ve které byla zbudována gotická kaple. Tato věž byla v polovině 14. století zvýšena a na její jižní stěně byl zhotoven Staroměstský orloj. Středověké astronomické hodiny jsou nejzachovalejším středověkým orlojem na světě a také jednou z nejvyhledávanějších pražských atrakcí . V denní dobu se v každou hodinu spolu s odbíjením času ukazuje v okénkách 12 apoštolů se svými atributy.
Kostel Matky Boží před Týnem
Lidově se mu říká Týnský chrám, stojí v těsné blízkosti Staroměstského náměstí a je jednou z dominant Prahy. Jeho západní průčelí směřující na Staroměstské náměstí nelze přehlédnout. Týnský chrám patří mezi nejvýznamnější pražské kostely z hlediska architektonického i kvůli svému bohatému mobiliáři, který je hodný obdivu. Kostel byl stavěn téměř dvě staletí, od poloviny 14. století do počátku 16. století.
Kostel svatého Mikuláše
Druhým významným kostelem, který stojí tentokrát přímo na Staroměstském náměstí, je barokní kostel svatého Mikuláše. Byl postaven v letech 1732-1737 jako protiváha Týnskému chrámu. Stojí na místě vyhořelého gotického farního kostela, který býval ve své historii jedním z husitských center. Dnes již z tohoto starého kostela zbyly jen pozůstatky ve sklepení. V interiéru vás jistě zaujmou krásné stropní fresky znázorňující život světců a oltář z umělého mramoru.
Palác Kinských
Tato stavba, stojící na východní straně náměstí, je významnou rokokovou památkou. Určitě si prohlédněte jeho zajímavou bohatou štukovou výzdobu a dvě monumentální brány se sloupy, které spojuje úzký balkón v prvním patře. V interiérech dnes najdete sbírky Národní galerie, konkrétně Umění Asie a starověkého Středomoří.
Dům u Kamenného zvonu
Vedle paláce Kinských, na rohu Staroměstského náměstí a Týnské ulice, stojí dnes už jen zbytek větší rezidence z první poloviny 14. století. Dům byl několikrát přestavěn v 15. až 19. století, čímž se mu dostalo barokní fasády. Ta ale byla při rekonstrukci v druhé polovině 20. století sejmuta a dům získal zpět svou původní gotickou fasádu, kterou si můžete prohlédnout. Prostory jsou využívány Galerií hlavního města Prahy, konají se tu různé kulturní akce.
Pomník mistra Jana Husa
Secesní bronzový památník stojí na Staroměstském náměstí od roku 1915, kdy byl odhalen při výročí pěti set let upálení mistra Jana Husa. Autorem je významný český sochař Ladislav Šaloun a pomník je chráněn jako národní kulturní památka. Hus tu je znázorněn uprostřed skupiny dalších postav, jak hrdě hledí proti Týnskému chámu, který byl v jeho době centrem kališníků.
Zajímavé a významné budovy stojí po celém obvodu Staroměstského náměstí. Každá z nich si zaslouží obdiv, ať už svou architektonickou nebo historickou hodnotou. Posaďte se na zahrádce některé z mnoha restaurací tady a vychutnejte si pohled na toto místo, kde se mnohokrát psala historie.
Vrch Petřín se hrdě tyčí v centru Prahy a denně vítá tisíce návštěvníků, kteří v záplavě zeleně hledají klid a pohodu. Petřín je také místem zamilovaných, kteří si tu dávají svá dostaveníčka a pak se ruku v ruce toulají spletitými uličkami. A v neposlední řadě je to také rozhledna na jeho vrcholu, která sem láká zástupy lidí, kteří chtějí na Prahu pohlédnout pěkně z výšky.
Vrch Petřín měří 327 metrů a je pozůstatkem prapůvodní roviny, která byla před mnoha miliony let zničena erozí. Tento kopec odolal a prošel bohatou historií, ocitl se pod hladinou moře, sloužil jako pohřebiště nejedné civilizaci, prolívala se na něm krev popravovaných a také z něj Pražané postavili mnoho svých budov, tedy přesněji z kamene opuka, který se tu těžil. Od toho, že je místo velmi skalnaté, je zřejmě odvozen i název kopce, který vznikl nejspíše z latinského slova Petra – skála. O kamenných lomech v tomto kopci hovoří již Mnich Sázavský ve 12. století, kdy podle něj tímto kamenem měl nechal opat Sázavského kláštera vyzdobit dlažbu kláštera. Je z něj postavena také Hladová zeď, kterou nechal vybudovat Karel IV. napříč Petřínem z důvodu obrany. Tato zeď je dlouhá 1178 metrů, vysoká v průměru asi 4,5 metrů a široká 1,7 metrů. V průběhu času v ní byly vybourány průchody, které spojují petřínské cesty.
Na Petřín se dostanete mnoha trasami. Můžete se vydat od Strahova, ze Strahovského dvora, přes Kinského zahradu z náměstí Kinských či z Malostranského náměstí přes Tržiště ulicí Vlašská. Nejpohodlnější to však budete mít pomocí lanovky, jejíž dolní stanice se nachází u tramvajové zastávky Újezd. Lanovka sama je historickým unikátem, pochází již z roku 1891, i když za dobu své existence prošla dvěma rozsáhlými rekonstrukcemi. Její vybudování souviselo se stavbou rozhledny na vršku Petřína, která byla zahájena ve stejném roce. Za jejím návrhem i realizací stáli členové Klubu českých turistů, kteří navštívili roce 1889 světovou výstavu v Paříži a byli uchváceni pohledem na Eiffelovu věž a to natolik, že se rozhodli postavit v Praze její zmenšeninu. Petřínská rozhledna měří 65,5 metrů a je tak pětkrát menší než její francouzská předloha. Přesto se vám po zdolání 299 schodů na její druhou vyhlídkovou plošinu otevře překrásný výhled. Uvidíte panoramatický obrázek Prahy a všech jejích dominant, ale při jasném počasí třeba i Říp, České středohoří, vzdálený masiv Krkonoš a na jihu Brdy. Nemůžete-li schody nahoru vyšlápnout, nabízí se vám možnost využít výtah, takže nezůstanete ochuzeni. Na náhorní plošině Petřína kolem rozhledny se rozprostírá park U rozhlednys rozlohou 2,5 ha, který je chráněnou kulturní památkou. Stojí tu kostel sv. Vavřince, dvě kaple Božího hrobu a nachází se tu Křížová cesta. Mimo to tu najdete také oblíbenou atrakci dětí i dospělých, Zrcadlové bludiště.
Krásné výhledy na Petříně vás okouzlí nejen ze samotné rozhledny, ale také z mnoha zahrad a zákoutí pěšinek. Ty obtáčí vrch Petřínu ze všech stran a prostoru k procházkám tu tak budete mít dost na celé hodiny. Jistě přitom neminete ani některé z celé řady památek či zajímavých soch, například jednu z nejznámějších znázorňující romantického básníka K.H. Máchu, jež se pod Petřínem narodil. Kromě již zmiňované zahrady U rozhledny se jich tu nachází víc, například Velká strahovská, Lobkovická, Seminářská nebo Růžový sad. Přes část Petřína, od Kinského zahrady až po Strahovský klášter, se rozkládá přírodní památka Petřínské skalky. Skalnaté útvary vystupující nad povrch místy připomínají malé skalní město a jsou zajímavým místem k procházce.
Na vrchu Petřína můžete navštívit také Štefánikovu hvězdárnu, která je přístupná široké veřejnosti a můžete tu tak i vy pozorovat oblohu nebo se dozvědět zajímavosti z astronomie na některé z mnoha přednášek.
Strahovský klášter je jedním z míst na úpatí Petřína, které byste neměli minout. Je to nejstarší premonstrátský klášter v Čechách a také jedna z nejvýznamnějších architektonických památek České republiky. Dnes tu sídlí Památník českého písemnictví, nachází se tu také slavná Strahovská knihovna a obrazárna.
Petřínský vrch vám nabídne romantické procházky i výlety za zajímavostmi a historií. V ruchu velkoměsta je zelenou oázou, která stojí za návštěvu.
Pražský hrad je srdcem celé České republiky a dominantou našeho hlavního města. Tyčí se na skalnatém ostrohu s názvem Opyš nad řekou Vltavou, v městské části Hradčany, a pyšně shlíží dolů už více něž jedenáct století. Celou svou historii sloužil jako sídlo nejdříve českých knížat, poté králů a od roku 1918 také prezidenta republiky. Je národní kulturní památkou a také památkou zapsanou na seznamu UNESCO. Při pobytu v Praze by jej neměl opomenout žádný turista. Ubytujte se v hlavním městě a na návštěvu tohoto českého symbolu si vyhraďte nejméně jeden celý den. Uvidíte, že opravdu bude co obdivovat.
První hradisko na tomto vrchu bylo vybudováno v 9. století. Postupným rozšiřováním a stavebními úpravami z něj v průběhu staletí vznikl jeden z největších hradních komplexů na světě, v Guinessově knize rekordů je dokonce zapsán jako největší starobylý hrad na světě. A není divu, vždyť jeho rozměry činí 570 metrů na délku a 128 metrů šířky. Hradní komplex tvoří rozsáhlý soubor palácových a církevních staveb. V architektuře jednotlivých budov jsou zastoupeny prakticky všechny styly 2. tisíciletí tak, jak byl hrad za vlády různých rodů přestavován. Historicky nejvýznamnější stavby katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha, Starý královský palác a bazilika svatého Jiří s bývalým klášterem jsou situovány v centrální části hradu, západní část tvoří císařské palácové budovy uspořádané kolem tří náměstí, na východní straně se nachází dva šlechtické palácové domy, obytné domy a části zachovalého středověkého opevnění včetně věží, jižní strana hradu je lemována zahradami.
Pražský hrad – socha svatého Jiří
Kvůli své funkci sídla hlavy státu a reprezentačním úlohám nemůže být Pražský hrad přístupný veřejnosti celý, stále však zbývá dost zajímavých prostor, kam běžný člověk může nahlédnout. Reprezentační prostory vytváří okruh v prvním patře všech křídel Nového paláce a jsou v nich zahrnuty početné sály, salony a salonky. Tyto prostory běžně slouží k přijímání oficiálních návštěv prezidenta a veřejnosti se zpravidla otvírají dvakrát ročně, první sobotu po 8. květnu a první sobotu po 28. říjnu. Po celý rok můžete navštívit katedrálu sv. Víta, Starý královský palác, baziliku a klášter sv. Jiří, což jsou významné románské stavby, Rožmberský palác – bývalý Ústav šlechtičen, Jízdárnu Pražského hradu, kde pravidelně vystavují ti nejvýznamnější čeští umělci, Obrazárnu Pražského hradu s nejstarší expozicí a sbírkou obrazů v Česku, věž Daliborku s expozicí o útrpném právu a Prašnou věž s expozicí o historii vojenství. Velmi zajímavá je návštěva expozice Příběh Pražského hradu, která se nachází v podlaží Starého královského paláce. Zde se dozvíte vše o historii a vývoji Pražského hradu i osobnostech, které ho ovlivnili, a to od jeho prvopočátku až do současnosti. Určitě si také projděte asi 200 metrů dlouhou Zlatou uličku při severní zdi hradu u Daliborky. Úzká ulička dlážděná tzv. kočičími hlavami je tvořená maličkými domky s barevnou fasádou, s malými okny a dveřmi pod nízkou střechou. Vznikla v 16. století a původně tu bydlela hradní čeleď, střelci a zlatníci. Dnes tu najdete stylové obchůdky s bižuterií, upomínkovými předměty či knihami, stále však je ulička tím asi nejmalebnějším zákoutím hradního areálu.
Největší dominantou hradu a symbolem duchovních hodnot Česka je zajisté katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha. V minulosti se zde odehrávaly korunovace českých králů a královen a mnoho z nich je tu také pohřbeno. Kromě nich jsou zde uloženy i ostatky některých světců, pražských biskupů a arcibiskupů či šlechticů. Středem a nejvýznamnějším místem celé katedrály je kaple svatého Václava, kde se nachází hrobka tohoto největšího českého patrona. Stěny této kaple jsou zdobeny nádhernými nástěnnými malbami ze 14. století a drahými kameny. Vedou odsud i dveře do Korunní komory, kde jsou uloženy české korunovační klenoty – Svatováclavská koruna, žezlo, královské jablko a korunovační plášť. Ty ale z bezpečnostních důvodů běžně k vidění nejsou.
Kolem Pražského hradu se nachází celkem šest krásných zahrad, k těm severním se počítá i celý areál Horního a Dolního Jeleního příkopu. Nejcennější je Královská zahrada na severu, vedle ní zahrada Na terase Jízdárny, na západě se nachází malá, ale kouzelná zahrada Na Baště a jižní zahrady tvoří pás složený z Rajské zahrady, zahrady Na Valech a přičleněné maličké Hartigovské zahrady.
Areál Pražského hradu je úchvatný svou velikostí i krásou staveb. Projděte si místa, kde historie dýchá z každého koutu a přitom se mísí se současností. A nenechte si ujít ani střídání vojáků Hradní stráže, kteří tu neúnavně a neomylně střeží bezpečnost u všech hradních bran. Jejich střídání probíhá každou celou hodinu, v pravé poledne pak i za zvuku fanfár. Návštěva Pražského hradu bude určitě velmi pěkným zážitkem.
Praha je hlavním městem České republiky a zároveň samostatným krajem. Je městem největším a s téměř 1 250 000 obyvateli také nejlidnatějším v Česku. A to sem dalších 200 000 lidí ještě dojíždí za prací či studiem. Sídlí zde všechny ústřední orgány České republiky a soustředí se tu kulturní dění. Praha je také hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou evropskou křižovatkou. Co sem ale láká miliony turistů ročně, je především kouzelná atmosféra města, množství památek v historickém centru a zajímavostí ze všech směrů lidských činností. Dobrou vizitkou je také vysoká úroveň služeb v oblastech gastronomie či ubytování. Historické centrum města s Pražským hradem v čele je památkovou rezervací UNESCO. Na území Prahy se nachází celkem 37 národních kulturních památek. Praha je všeobecně považována za jedno z nejkrásnějších evropských měst a toto pojmenování si jistě právem zaslouží.
Pražský hrad je nejen nejvýznamnějším hradem v Česku, ale také největším starobylým hradnímkomplexem na světě, jak stojí psáno v Guinessově knize rekordů. Toto místo bývalo už od 9. století sídlem knížat, králů a nyní prezidentů. Historicky nejvýznamnější jsou jeho centrální části Starý palác, katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha a bazilika sv. Jiří s bývalým klášterem. Západní část hradu tvoří císařské paláce uspořádané kolem tří nádvoří. Na východní straně se nachází dva původně šlechtické paláce, bývalé obytné domy a zachovalé části středověkého opevnění. Na jižní straně hradu se rozléhají zahrady.
Národní divalo v Praze
Katedrála sv. Víta je dominantou celého hradu a také jeho chloubou. Vzhled této trojlodní gotické katedrály se utvářel v průběhu celých sedmi set let a její monumentálnost dnes bere dech. Vždy měla veliký význam, tradičně tu probíhala korunovace českých králů a mnozí z nich jsou tu také pohřbeni. Kolem katedrály se táhne věnec kaplí, z nichž nejvýznamnější je kaple sv. Václava. Vedle ní se v patře předsíně nachází korunovační komora, kde jsou uloženy vzácné české královské korunovační klenoty.
K hradu náleží také Královská zahrada oddělená od něj Jelením příkopem. V této renesanční zahradě se nachází mnoho pěkných staveb, k těm nejhezčím patří Letohrádek královny Anny. Zahrada i Pražský hrad náleží do čtvrti Hradčany, jež tvoří neodmyslitelně známé panorama celé Prahy.
Jedna z nejstarších pražských čtvrtí města je Malá Strana, ležící na stejném levém břehu protékající řeky Vltavy jako hrad. Najdete zde mnoho významných staveb a krásných míst jako Strahovský klášter, nejstarší premonstrátský klášter v Čechách, jehož součástí je slavná Strahovská knihovna a obrazárna, Valdštejnský palác nebo kostel Sv. Mikuláše, který rozděluje Malostranské náměstí na dvě části. Místem se zvláštní atmosférou je také umělý ostrov Kampa, který obtéká mlýnská strouha Čertovka. Někdy bývá pro svůj charakter přezdíván pražskými Benátky. Kolem hradu i na celé Malé Straně najdete spoustu možností ubytování.
Mezi Pražany i turisty je velmi oblíbeným cílem Petřínský vrch a rozhledna na jeho vrcholu, ze které je úchvatný výhled na celou Prahu. Petřínský vrch pokrývají mnohé zahrady, do tohoto komplexu patří například Kinského zahrada nebo Petřínské sady. Díky tomu vypadá v kontrastu se zbytkem Prahy jako zelená oáza. Nahoru vás může dovézt lanová dráha, která tu byla postavena už na konci 19. století.
Karlův most v Praze
Jeden ze symbolů Prahy je bezpochyby Karlův most. Denně přes něj přejdou tisíce lidí ze Starého Města na Malou Stranu či naopak. Karlův most je nejstarší dochovaný most v Praze a druhý nejstarší v Česku. Původně byl most bez výzdoby, první socha tu byla usazena na konci 15. století. Od 17. století přibylo postupně 30 převážně barokních soch a sousoší. Stará a známá legenda praví, že se při stavbě mostu ke zpevnění do malty přidávali vajíčka, to bylo ale nedávnými rozbory vyvráceno. Zato se prokázalo, že se do ní přilévalo mléko a víno. Součástí mostu jsou tři věže, menší a větší Malostranská mostecká věž a na druhé straně Staroměstská mostecká věž. Po Karlově mostě prochází Královská cesta, což je historická trasa, kterou přijížděli nastávající čeští králové ke korunovaci v katedrále sv. Víta.
Staré město je historické město a čtvrť na na pravém břehu Vltavy. Jeho centrem je Staroměstskénáměstí. Nachází se na něm Staroměstská radnice, která sama o sobě láká davy turistů. To nejen kvůli své architektuře, ale jistě díky Pražskému orloji, umístěnému na jižní stěně radnice. Jedná se o středověké astronomické hodiny obsahující astronomický ciferník a kalendářní desku pod ním. Lze zde kromě času odečítat například astronomické cykly, polohu Slunce a jeho průchod zvěrokruhy, polohu a fázi Měsíce, aktuální měsíc a den nebo nepohyblivý křesťanský svátek. Staroměstský orloj je pravděpodobně nejlépe zachovalým středověkým orlojem na světě. Během dne se každou hodinu zároveň s odbíjením objevují ve dvou okýnkách nad ciferníkem pohyblivé figury. Je to celkem dvanáct apoštolů, kteří v rukou drží své atributy jako kalich, meč nebo svitek.
Určitě v této části Prahy nesmíte minout ani krásnou Prašnou bránu, kde začíná Celetná ulice a kde také začínala už zmiňovaná Královská cesta. Vedla Celetnou ulicí přes Staroměstské náměstí, Karlovu ulici ke Karlově mostu a za ním přes Malou Stranu na Pražský hrad. Právě kolem této cesty se soustředí mnoho památek a je zajímavé si ji projít.
Za vidění jistě stojí i budova Národního divadla, jedna z nejvýznamnějších staveb v zemi. Vznikat začala v polovině 19. století, v červnu roku 1881 bylo divadlo otevřeno, už za dva měsíce ho však postihl poměrně rozsáhlý požár. V Praze i celé zemi to vyvolalo obrovskou vlnu národního smýšlení, jelikož tato nešťastná událost byla brána jako celonárodní katastrofa. Už za 47 dní se podařilo ve veřejné sbírce vybrat 1 milion zlatých a divadlo mohlo být díky tomu do dvou let opraveno a znovu otevřeno.
Na skále nad pravým břehem Vltavy stojí historické opevnění zvané Vyšehrad. Vzniklo v 10. století jako knížecí hradiště a později se stalo hlavně pevností střežící jižní přístupy k Praze. V 11. století tu sídlil první český král Vratislav II. a ten tu také kvůli sporům se svým bratrem, pražským biskupem Jaromírem, zřídil vyšehradskou kapitulu. Stalo se tak při kostele sv. Petra a Pavla a jednalo se o kolegiátní kapitulu, která byla vyňata z moci pražského biskupa a spadala přímo pod papeže. Toto skončilo až v druhé polovině 18. století. Na konci 19. století byl přebudován hřbitov při kostele sv. Petra a Pavla na místo posledního odpočinku zasloužilých českých osobností, jehož součástí je i známý Slavín, společná hrobka vynikajících umělců z řad herců, básníků, spisovatelů, malířů, sochařů, hudebníků, ale také architektů a osobností dalších povolání. V hrobce se nachází 44 pohřebních kobek, z nichž jedna je ještě volná. Uloženo je tu celkem 55 slavných lidí, další zřejmě už ale podle správce Slavína do hrobky nepřibudou.
Velká Fürstenberská zahrada v Praze
Praha ale není jen synonymem pro historii a architektonické památky. Je to také město plné života, kultury a zábavy. Užít si ji můžete v mnoha klubech, divadlech, typicky českých hospůdkách, na diskotékách či v barech. V centru města i v okolí vám na každém kroku rádi nabídnou své služby hotely, penziony a další ubytovací zařízení, aby jste si mohli naplno vychutnat i noční život tepajícího velkoměsta. V Praze najdete také mnoho galerií a muzeí, kde uvidíte díla těch největších umělců a dozvíte se mnoho zajímavého, ať už to pro vás znamená cokoliv.
Z jiného soudku zábavy je pak třeba návštěva zoologické zahrady. Tu pražskou najdete v Troji, kde vítá návštěvníky už více než osmdesát let. A že jich není málo, dokazuje v posledních letech návštěvnost přes milión lidí ročně. Jedná se tak o jednoznačně nejnavštěvovanější turistický cíl v Česku. Zahrada chová 694 druhů zvířat v celkovém počtu zhruba 4800 jedinců. To jsou úctyhodná čísla, že? Zahrada je rozsáhlá a její prohlídka vám zajisté zabere celý den. Její dolní a horní číst dokonce spojuje lanovka a po zahradě jezdí silniční vláček, jehož můžete využít.
Vyjmenovat všechny zajímavé a lákavé cíle v Praze je téměř nemožné. Každý si tu najde jistě to své a nebude toho málo. Jedno je jisté, Prahu nestačí navštívit jen na jeden den. Ubytujte se tu alespoň na několik dní a pořádně si ji vychutnejte. I když i to vám pak nejspíš bude připadat málo.
