Po stopách druhé světové války

Jak už to tak bývá, tak v lidské historii je nespočet důležitých momentů. Ať už se jedná o ty pozitivní, na které vzpomínáme rádi, nebo na ty negativní, na které bychom raději chtěli zapomenout. Tak, nebo tak, jedná se o naši minulost, na kterou bychom jako lidstvo jistě neměli zapomínat. Pokud se jedná o špatné a negativní věci, měli bychom udělat vše proto, abychom se z nich poučili a nedošlo k jejich opakování.

Proto jsem se rozhodla, že se dnes zaměříme na Lidice. Vyrazte na výlet nebo dovolenou do středočeského kraje, ubytování je zde na vysoké úrovni. Jistě každý ví několik základních faktů, když se řekne pojem „Lidice“ – nebo aspoň každý z nás by měl nějaké základní informace znát. Právě z toho důvodu tu dnes máme článek na ne moc příliš hezké téma. Přesto je to věc, na kterou bychom neměli zapomenout a aspoň občas si ji připomenout .

Lidice je obec ve Středočeském kraji, která leží přibližně 20 km severozápadně od Prahy poblíž Kladna. Tato obec je známá především kvůli 2. světové válce, kdy dne 10. června 1942 došlo k vyhlazení vesnice německými nacisty. Po válce byla vesnice znovu obnovená jen několik málo set metrů od původní vyhlazené obce.

O vyhlazení Lidic se učí ještě dnes děti ve škole a nejspíš se ještě dlouhou dobu učit budou. Jednalo se o násilnou historickou událost. Došlo k vypálení a k dokonalému srovnání obce se zemí. Místí obyvatelé byli zavražděni, či přesunuti do koncentračních táborů. Byla to doba, kdy vládnul strach a lidé netušili, co se vlastně děje a zda přežijí.

Nikdo z okolí této obce jistě nezapomene na hroznou událost, která se zde stala. Na místě starých Lidic byl také zřízen památník obětem masakru a v obci bylo zřízeno muzeum připomínající tuto krutou tragédii.

Velmi dlouhou dobu obec Lidice byla jen obyčejnou obcí ležící v mělkém údolí Lidického potoka. První zmínka o obci pochází z roku 1318. Nacházel se zde barokní farní kostel sv. Martina, který byl považován za dominantní část celé obce. V roce 1942 měla obec 104 domů s 503 obyvateli. V tomto roce byla obec srovnána ze zemí. Jednalo se o akci, která je nazývaná jako Vyhlazení Lidic. Došlo k tomu kvůli domněnce, že zdejší obyvatelé spolupracovali s atentátníky na Reinharda Heydricha. Avšak se jednalo pouze o domněnku, neboť nikdo z obyvatel neměl s tímto atentátem vůbec nic společného.

Po 2. světové válce došlo k obnovení vesnice z pietních důvodů (=  vyjádření úcty k zemřelým). Avšak obec byla obnovena o několik set metrů dále od původní vesnice. Jak již bylo zmíněno výše, tak na původním místě byl zřízen památník jako úcta k zemřelým.

V dnešní době do Lidic jezdí velké množství turistů, nejlepší ubytování ve středočeském kraji najdete právě na našem webu.

Tipy na ubytování v Středočeském kraji

Na návštěvu do Čapího hnízda

Co se vám vybaví, když se řekne „Čapí hnízdo“? V době, kdy jsme byli děti, nebo alespoň v době, kdy jsem byli o pár let mladší, by nás nejspíš všechny napadlo to samé – vysoký komín a na něm krásné čapí hnízdo. Doufali bychom, že uvidíme nějakého toho čápa proletět okolo a třeba bychom se i těšili, že nám přinese chlapečka.

Jenže doba se mění, a proto není divu, že dnes většinu lidí napadne úplně něco jiného. Někdo si představí areál, o kterém dnes bude řeč, my se společně zaměříme na to, jak vlastně areál Čapí hnízdo vzniklo, jak vypadá dnes.

Jak jsem již výše zmínila, tak se jedná o areál, který se nachází v části obce Dvůr Semtín ve Středočeském kraji. Také je jistě důležité připomenout, že tento areál leží na okraji Přírodního parku Džbány-Žebrák. Což je chráněné území, které bylo vyhlášeno již v roce 1996. Nachází se v krajině mezi Tomicemi, Voticemi, Jankovem a Líšnem. Jsou zde rozsáhlé lesní plochy a louky s remízky, rybníky a dvě dominanty přírodního parku tvoří vrcholy Džbán, který má 688 metrů nad mořem a vrch Žebrák, který se nachází 585 metrů nad mořem.

Zdejší areál je určen především k rekreačním a odpočinkovým činnostem. Dříve na území Kačerovy Lhoty, která zanikla během třicetileté válce, vznikl v druhé polovině 17. století hospodářský dvůr, který byl nazýván jako Nový Dvůr Semtín. K němu v roce 1875 přibyl ještě lihovar, avšak nejdříve lihovar nebyl využíván.

Teprve v roce 2006 začaly práce na projektu celého areálu včetně budov. Touto rekonstrukcí byl pověřen architekt Jiří Javůrek a studio SGL Projekt. Došlo k navržení přestavby zchátralého statku a lihovaru na areál pro ubytování, pořádání firemních akcí a celkově trávení volného času.

Samotná rekonstrukce začala až o dva roky později. Tedy v roce 2008 a trvala další dva roky. V roce 2010 byla rekonstrukce dokončena. V okolí sídlí čápi, a právě proto vznikl návrh inspirovaný čapím hnízdem, který se promítl do návrhu centrální budovy jízdárny.

Statek má rozlohu přibližně tři hektary. Součástí areálu je kulturně-vzdělávací centrum, což je konferenční sál pro přibližně 170 posluchačů, ale také hotel, restaurace, sportoviště a informační centrum.

Hlavním objektem je víceúčelová stavby jízdárny, která získala tvar čapího hnízda. Základ je tvořen betonovým prstencem zastřešeným atypickou konstrukcí z dřevěných vazníků. Stavba byla v roce 2010 nominována na Stavbu roku

Stezka v korunách stromů Lipno

První stezkou svého druhu v České republice je právě Stezka v korunách stromů Lipno, která nachází na vrchu Kramolín u Lipna nad Vltavou. Poprvé byla otevřena pro návštěvníky 10. července 2012. Velmi originálně tato turistická atrakce doplňuje Lipno a získává mu nové návštěvníky. Návštěvníci zde mohou získat krásný výhled nad okolím a také navštívit několik sportovních, výchovných a také zábavných aktivit.

Součástí Stezky jsou naučné didaktické prvky, které mají za úkol rozšířit znalosti návštěvníků v oblasti přírody, její ochrany a také ohledně funkce lesa. Jsou zde vybudovány tři zážitkové stanice s lanovými prvky, které jsou umístěny ve výšce 24 metrů.

Celková délka Stezky je 675 metrů, výška rozhledny je 40 metrů nad zemí a nachází se ve výšce 901 metrů nad mořem. Je zde 52 metrů dlouhý suchý tobogán, což je český rekord.

Stezka byla vybudována během dvou měsíců (květen a červen 2012). Projekt byl vypracován německým architektem Josefem Stögerou, což je autor obdobné stezky Baumwipfelpfad u Neuschönau v Bavorském lese. Celá stavba vyšla na 62 mil. Kč.

Slavnostní otevření proběhlo 20. července 2012 za přítomnosti bývalého českého prezidenta Václava Klause.  Z rozhledny mají návštěvníci krásný kruhový výhled, který zahrnuje Lipno, Šumavu, Novohradské hory a také Alpy. Pod Stezkou se nachází velké parkoviště, od kterého lze vystoupat ke Stezce pěšky, nebo je možnost využít čtyř sedačkovou lanovku a pravidelnou autobusovou linku.

Otevírací doba:

Leden, Únor, Březen – 10:00 – 16:00 hod.

Duben, Květen – 10:00 – 18:00 hod

Červen, Červenec, Srpen, Září – 9:30 – 19:00 hod.

Říjen – 10:00 – 18:00 hod

Listopad, Prosinec – 10:00 – 16:00 hod.

V červenci a v srpnu lze využít i tzv. noční Stezku, kde je upravena otevírací doba od 9:30 do 23:00 hod.

Vstupné na stezkuv roce 2016:

Dospělí – 190,- Kč

Zlevněné vstupné (děti 3-14 let, osoby starší 65 let, ZTP/P –doprovod zdarma) – 120,- Kč

Rodinné vstupné – 440,- Kč

Stezkabus jednosměrná jízdenka

Dospělí – 85,- Kč

Zlevněné vstupné (děti 3-14 let, osoby starší 65 let, ZTP/P –doprovod zdarma) – 60,- Kč

Rodinné vstupné – 180,- Kč

Stezkabus obousměrná jízdenka

Dospělí – 100,- Kč

Zlevněné vstupné (děti 3-14 let, osoby starší 65 let, ZTP/P –doprovod zdarma) – 75,- Kč

Rodinné vstupné – 220,- Kč

Ceník lanovky se mění dle sezóny.

V roce 2013 se Stezka stala nejnavštěvovanějším turistickým cílem v Jihočeském kraji, kdy ji navštívilo 360 tisíc turistů.

Tipy na ubytování v Jihočeském kraji

Perlou Středočeského kraje je chrám svaté Barbory

Není to tak dlouho, co jsem slýchávala vtipné hlášky na tzv. chrám sv. Brambory, ale dost už špatných vtipů. Pojďme se společně podívat na zajímavé a velmi krásné místo v Kutně Hoře, kterým je samozřejmě chrám svaté Barbory. Pokud budete ubytovaní v této lokalitě České republiky, rozhodně si udělejte čas na návštěvu této krásné památky.

Tento chrám byl nejdříve nazýván pouze jako kaple, neboť jeho stavba byla velmi odlišná od ostatních chrámů a kostelů. Je obecně známo, že většina kostelů a chrámů vzniká na popud církevních institucí. Avšak u stavby, o které si budeme povídat nyní to bylo úplně jinak. Od počátku byl zamýšlen jako veliká reprezentativní stavba iniciovaná bohatými kutnohorskými měšťany.  Svým vzhledem dokázal konkurovat i pražské katedrále. Můžeme říct, že chrám svaté Barbory vyjadřuje dobové napětí, které se odehrávalo mezi Kutnou Horou a Prahou.  V roce 1995 byl chrám zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO. Již v roce 1388 začala stavba kostela svaté Barbory. Původně měla mít tato stavba dvojnásobnou délku lodi, než jakou délku v současné době můžeme vidět. Stavba měla několik fází a také značně souvisela s prosperitou stříbrných kutnohorských dolů.  V roce 1558 došlo k zastavení stavby s tím, že kostel byl na západě uzavřen pouze provizorní zdí. Všechny následující zásahy neměly účel kostel dokončit, avšak pouze udržovat, aby nezchátral.

Jezuité v roce 1926 kostel převzali a následně vedle něj vybudovali kolej. Bohužel došlo k požáru kostela. Právě z tohoto důvodu došlo k velké úpravě kostela na barokní a došlo především k vybudování barokního krovu.  V letech 1884 až 1905 archeologický spolek Vocel rozhodl, že dojde k puristické rekonstrukci. Při této rozsáhlé rekonstrukci byl kostel obnoven a také prodloužen o klenební pole k západu a bylo také vybudované nové neogotické průčelí. Došlo k nahrazení barokního krovu. Místo barokního krovu byl přidán krov v podobě trojice gotizujících stanových střech, které by měly odpovídat původnímu gotickému řešení.  Nejdříve s výstavbou začal stavitel Svatovítské katedrály Petr Parléř. Došlo pod jeho vedením k vystavění nejstarší části stavby. Teprve v roce 1547 získala budova klenbu, do té doby nebyla krytá proti dešti. Mezitím došlo k přerušení stavby. Stavba byla obnovena v roce 1482 s tím, že jí obnovili nejdříve místní stavitelé, kteří pokračovali v intencích Jana Parléře.  Od roku na stavbě kostela pracoval Matěj Rejsek, který se stavbě velmi věnoval a působil zde až do své smrti v roce 1506. Podle jeho návrhu se však pokračovalo až do roku 1509.  V roce 1512 se stavbě kostela začal věnovat i velmi respektovaný architekt Benedikt Ried. Jeho příchod stavbu velmi ovlivnil. Dle jeho projektu se stavělo i po jeho smrti a to až do roku 1534.  Mezitím došlo k poklesu těžby stříbra, a proto docházely finanční zdroje. V roce 1558 došlo k definitivnímu  zastavení stavby.  Poslední stavební úpravě proto byly dokončeny až v roce 1905.Tento velmi zajímavý chrám můžeme navštívit každý den, neboť pro návštěvníky je otevřen dennodenně.

Vstupné pro dospělé je 60,- Kč a pro děti a studenty 40,- Kč (2016), takže se jistě vyplatí udělat si výlet do Kutné Hory kvůli chrámu svaté Barbory a dalším zajímavým památkám.

Krápníková výzdoba Javoříčských jeskyní je jedna z největších v České republice

Javoříčské jeskyně se nachází na střední Moravě. Podzemní systém zdejších jeskyní tvoří velmi komplikovaný komplex chodem, dómů a propastí. Je zde tzv. krápníková výzdoba, která je jedna z nejbohatších a největších v České republice. Celou krásu Javoříčských jeskyň mohou obdivovat návštěvníci ubytovaní v okolí, neboť jsou již jeskyně v dnešní době pro turisty přístupné.

Jeskyně patří do součástí Národní přírodní rezervace Špraněk, jehož vrch se nachází 538 metrů nad mořem. Jedná se o ostrůvek devonských vápenců. Zdejší podzemní prostory byly vytvořeny tokem potoku Špraňek.

Prostory mají délku přes 4 000 metrů a denivelaci přes 60 metrů. Jeskyně jsou uspořádány do tří pater. Horní patro je tvořeno největším prostorem s krápníkovou výzdobou, kde jsou návštěvnické trasy.. Kromě velmi zajímavé a krásné krápníkové výzdoby je zde i velmi hojný výskyt tzv. heliklitů, což je se útvar sekundární krasové výplně, který když roste, tak vypadá, že roste proti zákonům gravitace. Nejznámějším krápníkovém úvarem a také symbolem této jeskyně je sintrová záclona, která je neuvěřitelně vysoká. Měří přes 2 metry a vznikla vysrážením uhličitanu vápenatého z roztoku obsahující rozpuštěný vápenec. K jeho tvorbě dochází při vypařování vody.

Střední patro má prostory menší a velmi často značně zahliněnými a bohužel již bez krápníkové výzdoby. Obě patra jsou spojeny 40 metrů hlubokými propastmi. I na střední patře jsou známé propasti, které směřují do hloubky pod střední patro. Z toho je jasné, že je zde ještě Spodní patro, které není dostatečně prozkoumáno. Ví se o něm především kvůli tomu, že aktivní potok Špraňk má pod tzv. Zkamenělým zámkem ponor, kde se část vody potoka ztrácí do podzemí a jistě je všem známo, že musí někudy odtékat. Je jisté, že odtéká právě spodním patrem. Jedná se zde spíše o malé rozměry chodeb. Předpokládá se, že nejspíš součástí tohoto spodního patra jsou i prostory v jeskyni Zkamenělého zámku.

V roce 1936 začal v jeskyních na Špraňku působit místní revírník Vilém Švec, který se svojí skupinou začal podnikat výkopové práce. Již po 6 týdnech se jim otevřela 27 metrů hluboká propast a na její dno postupně a velmi opatrně sestupovali. Díky tomu našli jeskyní chodbu, která pokračovala dvěmi směry. Tento průnik byl velmi obtížní a došlo k objevené tzv. Objevné cesty, která je součástí středního patra. Následně badatelé dne 14. dubna 1938 objevili mohutné prostory a další prostory horního patra. Dále byla prokopána chodba na povrch, což umožnilo zahájení zpřístupňových prací. Dne 15. května 1939 došlo k otevření Javoříčské jeskyně pro veřejnost. Dnes se otevírací doba pro návštěvníky liší podle dnů v týdnů a také podle měsíců, avšak je možné si domluvit i mimořádné prohlídky, pokud to ostatní podmínky dovolí.

Prohlídková trasa je rozdělena na dvě a to na tzv. Dlouhou trasu, která má 790 metrů a trvá přibližně hodinu. Plné vstupné je zde (rok 2016) 130,- Kč, senioři 65 + mají vstupné za 90,- Kč a zlevněné vstupné je za 70,- Kč.

Na druhé trase, která se nazývá tzv. Krátká trasa návštěvníci jdou po 360 metrů dlouhé trase, kdy prohlídka trvá přibližně 40 minut. Plné vstupné je zde (rok 2016) 110,- Kč, senioři 65 + mají vstupné za 80,- Kč a zlevněné vstupné je za 60,- Kč. Pokud návštěvníci chtějí fotografovat a natáčet, tak si musí připlatit 40,- Kč.

Javoříčské jeskyně jsou v dnešní době velmi navštěvované především pro krápníkovou výzdobu. Pokud pro svou dovolenou zvolíte Olomoucký kraj, neměla by návštěva jeskyní chybět ve Vašem itineráři.

Tipy na ubytování v Olomouckém kraji

Mikulov, zajímavé městečko v CHKO Pálava

Mikulov je velmi zajímavé město, které se nachází v Jihomoravském kraji v okrese Břeclav. Leží přibližně 40 km jižně od Brna. Nachází se nedaleko hranice České republiky a Rakouska. Pokud hledáte ubytování v okolí Brna je Mikulov dobrou volbou.

První věc, které si jistě každý návštěvník v Mikulově všimne, je barokní zámek. Tento zámek se nachází téměř v centru města a stojí na skalnatém kopci, který je nazýván jako tzv. Zámecký vrch. Zámek je využíván také pro stálou expozici Regionálního muzea. Příležitostně je zámek využíván i pro různé kulturní akce například pro vinobraní. Na východě lze vidět tzv. Svatý kopeček a na severu vrch Turold. Právě mezi vrchem Turold a zámkem je malý vápencový pahorek, na které se nachází zřícenina Kozí hrádek poskytující rozhled na celé město Mikulov. Město je známo především pro svou velkou řadu vinařských firem, avšak nesmíme ani opomíjet zastoupení strojírenského a stavebního průmyslu.  Římané, kteří tábořili v místě dnešního vodního díla Nové Mlýny již v dávných dobách do města přinesli pěstování vinné révy. Následně se nejvíce rozvíjelo pěstování a zpracování vinné révy v době Velkomoravské říše. V té době vinná réva získala první místo v zemědělské produkci nejenom na Mikulovsku, ale také v celé jižní Moravě.

Kromě dominantního zámku se v Mikulově nachází spousta dalších kulturních památek. Návštěvníci si velmi oblíbili také Dietrichsteinská hrobku, která je na náměstí. Patří do chráněných kulturních památek České republiky. Původně na jejím místě stála loretánská kaple, která byla vybudována ve 20. letech 17. století. Následně zde byl vybudován Kostel sv. Anny a v letech 1845 až 1852 byl kostel upraven na pohřební kapli Ditrichštejnů. Také v Mikulově turisté mohou najít Synagogu, která se nachází přímo pod zámek a dnes se jedná bohužel pouze o jedinou budovu. Nesmíme zapomenout zmínit, že je to nejstarší mikulovský židovský svatostánek.  Dále můžou turisté zavítat například do Kostela sv. Václava či na Židovský hřbitov.  Mikulov se nachází v chráněné krajinné oblasti Pálava. V okolí se také nachází velké množství přírodních památek jako například přírodní park Svatý kopeček, Turold a jeskyně Na Turoldu.  Mikulov je návštěvníky velmi oblíbeným městem, neboť si zde může každý najít to, co ho nejvíce zajímá.

Tipy na ubytování v Jihomoravském kraji

Pravčická brána je skvostem národního parku České Švýcarsko

Největší přirozenou skalní bránou, která vznikla z kvádrových pískovcích křídového stáří je Pravčická brána. Patří do území Národního parku České Švýcarsko a nachází se přibližně 3km od obce Hřensko v okrese Děčín. Právě velmi známá Pravčická brána tvoří symbol celé oblasti a je také nejnavštěvovanější částí. Pokud tedy při své dovolené zvolíte ubytování v Ústeckém kraji, nenechte si ujít tuto zajímavost.

Pravčická brána je 16metrů vysoká, její rozpětí je 26,5metrů a nejmenší tloušťka klenby 2,5metru a nejmenší šířka je 8metrů, proto můžeme s jistotou říci, že se jedná o největší pískovcovou skalní bránu v celé Evropě. Od roku 1982 byl vstup návštěvníků na bránu zakázán, neboť důsledkem velké návštěvnosti (která trvala od konce 18. století) docházelo ke zvyšování erozí ve vrchní části. Proto se zdejší místo stávalo pro návštěvníky nebezpečné a hrozilo nebezpečí úrazu.

Zdejší obyvatelé tento přírodní úkaz nejdříve pojmenovávali podle jeho vlastností. Takže mezi první názvy patřily například Velká brána – německy Grosser Tor. V popisech hranic z 16. a 17. století se objevil název Prebischtor, který byl inspirován z názvů nejbližších terénních útvarů Prebischrgrund, Prebischkegel a Prebischorn. Název Prebischtor (ve spojení s německým Tor, neboli brána) pochází z německého jazyka. Postupem času toto území začalo navštěvovat i více zdejších turistů, kteří slovo přejímali do českého jazyka. Tím pádem vzniklo několik podobných názvů jako například Brána Přebišova a Převyšovská brána. Teprve až ve 30. letech 20. století došlo k ustálení současného tvaru, tedy názvu Pravčická brána.

Na začátku 19. století bránu začali navštěvovat umělci, do té doby byla převážně nevyužívaná pro nepřístupný terén. V 60. letech 19. století došlo k úpravě, aby stezkou přes tzv. Dlouhý důl mohli projíždět koně. V roce 1880 došlo k postavení kamenných můstků usnadňující cestu velmi náročným a poměrně nebezpečným terénem.

Poprvé se zde začalo vybírat vstupné v roce 1882, kdy došlo na příkaz knížete Edmunda Clary-Aldringena ke stavbě hostince, které v té době bylo pojmenováno jako Prebischtor. Dnes je známo jako Sokolí hnízdo.

Dnes (2016) je vstupné do areálu:
dospělí 75 Kč
děti (6-14 let/studenti) 25 Kč
důchodci 25 Kč
děti do 6 let zdarma
Otevírací doba:
duben až říjen – každý den od 10:00 do 18:00 hodin
listopad až březen – pátek, sobota a neděle od 10:00 do 16:00 hodin
Při nepříznivém počasí je zavřeno.
Přístupnost:
Autem se moc daleko nedostanete, takže máte dvě možnosti, kde auto zaparkovat:

1. na parkovišti ve Hřensku – placené parkoviště za restaurací Klepáč
2. na parkovišti na Mezní Louce – hotel Mezní louka

Od obou parkovišť se dále dostanete pěšky dle vyznačené červené trase. Mimo tyto dvě parkoviště se nikde parkovat nesmí. Určitě je vhodné se na výlet řádně připravit a nepodcenit pohodlnou a sportovní obuv. Protože by byla škoda, neprojít si co největší část Českého Švýcarska, které je dnes velmi navštěvované.

Tipy na ubytování v Ústeckém kraji

Karlův most je nejstarším stojícím mostem přes řeku Vltavu

Karlův most je nejstarším stojícím mostem přes řeku Vltavu v Praze a současně také nejstarším dochovaným mostem v České republice.

Stavba mostu začala již v roce 1357 na místě, kde předtím stál Juditin most. Juditin most byl na jaře v roce 1342 zničen povodní. Základní kámen Karlova mostu položil král Karel IV. Podle kterého se most nyní jmenuje, avšak první jméno, který zdejší most nesl bylo Kamenný most či Pražský most. Teprve od roku 1870 je nazýván po Karlu IV. – Karlův most. Poprvé toto označení použil spisovatel Joseph Rudl ve své monografii s názvem Die Berühmte Karls-Brücke und ihre Statuen, mit einem kurzen Anhange: Die Franzens-Ketten-Brücke.

Architektem této stavby byl Petr Parléř, který se podílel například i na stavbě staroměstské mostecké věže.

Karlův most je dlouhý 516 metrů a široký 10 metrů. Nad vodní hladinou Vltavy ho drží 16 pilířů ve výšce 13 metrů (za předpokladu, že je hladila v normě). Od konce 17. století bylo na most umístěno 30 soch a sousoší. Zdejší sochy jsou převážně barokního slohu. Most také doplňují tři věže.

Jedna z nejznámějších soch je socha Jana Nepomuckého, která značí upomínku na jeho svržení z mostu v roce 1983. Následně most začaly obohacovat i další sochy a to převážně v letech 1707 až 1714. Jedná se o velmi reprezentativní díla například od sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. V polovině 19. století bylo několik soch nahrazeno díly Josefa a Emanuela Maxe kvůli technickému stavu. V letech 1965 až 1978 došlo k velmi rozsáhlým opravám mostu. Pokud by k těmto opravám nedošlo, nejspíš by povodně napáchaly na mostě velké škody. Vzhledem k tomu, že most spojuje Staré Město s Malou Stranou přes Vltavu, nemůžeme se divit, že most byl již několikrát zasažen povodněmi. Při povodni v roce 1784 bylo šest pilířů velmi silně poškozeno. Rekonstrukční práce vedl inženýr Franz Herget za pomoci stavebního ředitele Františka Traxalema.

V roce 1890 došlo k velké povodni, kdy kvůli stavbě barokních děl z pískovce, které mají omezenou životnost. Tato povodeň vedla k tomu, že se od 20. století na most dávají kopie. Dochované originály soch a sousoší z Karlova mostu dnes můžeme nalézt především v Lapidáriu na pražském Výstavišti a také v sále Gorlice na Vyšehradě.

V dnešní době je Karlův most jedna z nejnavštěvovanějších památek v Praze, pokud zvolíte pro svou dovolenou ubytování v Praze nesmí chybět ve vašem itineráři.

Tipy na ubytování v Praze

Drábské světničky, kousek historie v Českém ráji

V dnešním Českém ráji byl v 15. století vybudován skalní hrad. Zdejší území bylo osídleno již během 13. století, avšak hrad vznikl až o dvě století později. V nedalekém okolí Příhrazské vrchoviny vzniklo více hradů. Například nejlépe dochovaný a velmi známý Valečov. Z většiny hradů se bohužel dochovali jen pozůstatky. Tak tomu je i u Drabských světniček, které se nacházejí v okrese Mladá Boleslav přibližně 5 km od Mnichova Hradiště.

Drábské světničky jsou již od roku 1958 chráněné jako kulturní památka České republiky (např. společně s nedalekým skalním hradem Klamorna).

Podle historických nálezů dokázali historici potvrdit, že již v 13. století byly Drábské světničky osídleny. V polovině 15. století došlo k rozšíření a následně také k úpravám. Husitské vojska se velmi podíleli na rozšíření a úpravě hradu, neboť ho osídlily a potřebovali kontrolovat cestu údolí Jizery. Údajně byl hrad po bitvě u Lipan opuštěn. Ovšem například ještě v 17. století při tažení císařského vojska sloužil jako útočiště. Stejně tomu bylo i během II. světové války.

Světničky jsou vybudovány do pískovcových bloků s výškou kolem 15 metrů. Od sebe jsou oddělovány různými úzkými štěrbinami, ale také došlo k propojení pomocí dřevěných mostů. Nachází se zde přibližně 30 světniček a také můžeme vidět tři roubené stavby. Drábské světničky nejsou pouze zajímavou kulturní památkou, kterou rádi navštěvují turisté. Jedná se také o místo, které je velmi zajímavé také pro horolezce.

Turisty zde velmi láká nejen zajímavá historie, ale také krásný výhled. Přístupová cesta pro turisty vznikla v roce 1830 kvůli lepšímu a jednoduššímu přístupu. Pro návštěvníky je jistě nejjednodušší cesta jet po dálnici R10 a sjet na Mnichovo Hradiště. Poté jet směrem na Kněžmost a v obci Boseň odbočit na Dneboch, kde se dá zaparkovat na přírodním parkovišti.

Dále je nutno pokračovat pěšky po cestě, která je samozřejmě do kopce. Trasa jistě není vhodná pro kočárky, neboť cesta vede lesem a návštěvníci musí pokračovat po schodech. Kvůli pískovcovému skalnímu městu si návštěvníci musí dávat pozor, aby neuklouzli po písku. Zábradlí je zde uděláno pouze částečně, proto je nejen vhodné dávat pozor na sebe, ale i na děti. Následně už jen stačí projít úzkou chodbičkou mezi skalami a návštěvníci jsou téměř nahoře na Drábských světničkách, odkud je nádherný výhled.

Místo je také velmi zajímavé pro horolezce, neboť si mohou vybrat mezi cca 500 lezeckých cest na 74 skalách.

Drábské světničky jsou dnes jedním z nejnavštěvovanějších míst kraje především pro nádherný výhled na okolí. Bohužel objektu tyto návštěvy škodí. Jedná se o měkký pískovec, který je narušován přírodními vlivy a pomalu se rozpadá. Proto není pochyb, že v budoucnu zmizí i poslední pozůstatky skalního hradu.

Tipy na ubytování v Libereckém kraji

Plzeň – historická metropole i kolébka výborného piva

Co se asi nejdříve vybaví lidem, když se řekne slovo Plzeň? Ano, jistě, je to pivo. Už je to poměrně dávno, co se toto slovo stalo synonymem pro kvalitní a uznávaný zlatavý mok u nás i ve světě. Plzeň je ale především krásné historické město v České republice, které stojí za návštěvu a poznání. Nabízí jedinečné památky, poutavou historii, romantická zákoutí i mnoho zajímavostí ve svém centru i okolí. Vydáte-li se do Plzeňského kraje, rozhodně nesmíte minout jeho srdce, kde to opravdu žije.

Historie Plzně se začala významněji psát v roce 976, tehdy tu kníže Boleslav II. porazil německého krále Oty II. Z původního přemyslovského hradiště se brzy poté stalo významné městské sídlo. Kvůli lepší dodávce vody ale město pod názvem Nová Plzeň přesídlil král Václav II. v roce 1295 o kousek jinam, na soutok řek Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy. Město tak leželo i na velmi důležité obchodní stezce z německých zemí do Prahy a bylo významnou křižovatkou západních Čech. To mu zajistilo významné postavení, bylo po Praze a Kutné hoře třetím nejdůležitějším a také největším městem v zemi, a urychlilo jeho rozvoj. Během středověku Plzeň statečně odolávala ve válečných dobách, dobyta byla jen jednou v roce 1618 vojskem knížete Mansfelda na počátku třicetileté války, v té době město upadalo, ale brzy poté se opět vzpamatovalo. Značný rozmach znamenal pro Plzeň počátek a průběh 19. století a ním přicházející průmyslová éra. V polovině 19. století byly založeny dva nejvýznamnější plzeňské podniky, které vnesly nový impuls do hospodářství města. Byly jimi Měšťanský pivovar a strojírenské závody Škoda. Obojí tu funguje dodnes, i když již v trochu pozměněné podobě. Plzeň je dnes čtvrtým největším městem České republiky a žije tu zhruba 167 000 obyvatel. Kromě toho sem samozřejmě přijíždí každý rok tisíce turistů, kteří tu kromě všech zajímavostí najdou i skvělé zázemí v podobě ubytování i stravování na vysoké úrovni. A samozřejmě také to zmiňované lahodné pivo snad v každé hospůdce.

Historické centrum Plzně je vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Jeho středem je náměstí Republiky, jehož dominantou je pak katedrála sv. Bartoloměje stojící na jeho severní straně. Tato monumentální stavba byla založena pravděpodobně hned se vznikem města v roce 1295. Z původně farního kostela se v roce 1993 stala katedrála, jelikož v Plzni byla založena diecéze a sv. Bartoloměj je tak od té doby sídelním kostelem plzeňského biskupa. Věž tohoto kostela měří celých 102 metrů a je tak nejvyšší v Čechách. Návštěvníci se mohou pokochat výhledem z ní a to z výšky 62 metrů, kam vede celkem 301 schodů. Určitě si tento pohled na město nenechte ujít ani vy, opravdu stojí za tu námahu. Na náměstí Republiky zajisté nepřehlédnete ani budovu radnice, významnou renesanční stavbu ze 16. století s překrásnými sgrafity. Druhou významnou sakrální památkou města je Františkánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. A své významné památky tu mají i Židé, především Velkou synagogu v ulici Sady Pětatřicátníků, která je největší synagogou v České republice, druhou největší v Evropě a třetí největší na celém světě. Postavena byla v letech 1888-1893 a nyní již delší dobu prochází postupnou rekonstrukcí.

Za prohlídku bezesporu stojí i Plzeňské podzemí, které se s délkou chodeb 17,5 km řadí k nejdelším podzemním labyrintům v Evropě. Vytvářeno bylo již od počátku města a sloužilo nejen jako úložný prostor pro skladování zásob, ale také jako úkryt před nepřáteli v dobách válek. Prohlídkový okruh je dlouhý 800 metrů a dozvíte se na něm spoustu zajímavostí z historie budování tohoto spletitého systému i města samotného. Vchod do podzemí najdete v Pivovarském muzeu, které je nejstarším svého druhu na světě. Jeho budova je původním středověkým právovárečným domem a expozice tu vypráví celý příběh vaření piva od středověku až po vznik velkých průmyslových pivovarů. O pivu, konkrétně o slavném Pilsner Urquell, se dozvíte více při prohlídce pivovaru Plzeňský Prazdroj, kde se toto pivo od svého prvopočátku vaří. Dalšími zajímavými muzei v Plzni jsou například Národopisné muzeum Plzeňska, Západočeské muzeum nebo Diecézní muzeum ve Františkánském klášteře.

Zapomenout nesmíme ani na zoologickou zahradu, to by nám jistě především děti při návštěvě Plzně neodpustili, vždyť jde o nejnavštěvovanější turistický cíl v Plzeňském kraji. Zoologická zahrada je zároveň i zahradou botanickou a je druhou nejstarší u nás, založena byla již v roce 1926, na dnešním místě na Lochotíně je však až od roku 1963. K vidění je tu téměř 7 000 zvířat ve více než 1 200 druzích z celého světa.

Město Plzeň vás určitě nezklame, o tom není pochyb. Mnoho nového a zajímavého pro město přináší i vybojovaný titul Evropské hlavní město kultury roku 2015. Přijeďte se i vy podívat, čím si toto místo komisi získalo.

Tipy na ubytování v Plzeňském kraji