Vodáctví se v České republice začalo pomalu rozšiřovat v druhé polovině 19. století, kdy se k nám z Anglie dostala první kánoe. Větší popularitu potom získalo po vzniku Československa, to se zakládaly vodácká tábořiště a pořádaly se první závody v tomto sportu. Skautské hnutí pomohlo jeho rozvoji a oblíbenosti hlavně u dětí a tramping byl potom největší hnací silou vodáctví. Trampové na svých lodích procestovali celou republiku a zakládali své osady přímo u vodních toků. Velkou ránou pro vyznavače vodáctví bylo postavení mnoha přehrad, obzvláště Vltavské kaskády, čímž zanikla spousta peřejnatých úseků. Normalizační režim a nemožnost cestovat za hranice přivedla k vodáctví spousty nových lidí a to tak zažívalo svůj druhý boom. K dalšímu rozvoji došlo koncem minulého století, kdylaminát vystřídal odolný a skoro nezničitelný plast. Začaly vznikat půjčovny lodí i dalšího vybavení, což umožnilo opravdu masový zájem o tento sport.
V Čechách je vodní turistika pravidelně provozována na sedmi větších řekách. Na menších tocích je potom většinou závislá na momentálním zvýšení stavu hladiny, například po deštích, jarním tání sněhu nebo při upouštění přehrad a rybníků. Plavidla používaná pro vodní turistiku jsou kánoe, kajak, pramice a raft. Samozřejmě není nutné si hned některou z lodí kupovat. Můžete si ji zapůjčit třeba i jen na jeden den. Stačí si vybrat místo, odkud chcete vyplout a domluvit se v půjčovně, kde loď zase předáte zpět. Půjčovny si pro ni dojedou na dané místo a vy budete bez starostí.
Nejfrekventovanějším úsekem nejen tohoto toku, ale celé České republiky je trasa Vyšší Brod – Boršov nad Vltavou. Láká rychlým tokem s množstvím peřejek i svým okolím. Měří 70,5 km a v sezóně po něm průměrně projede kolem 1500 lodí denně, o víkendech při obzvlášť pěkném počasí ještě o tisícovku více. Po celém úseku své služby ubytování i sociálního zázemí nabízí mnoho kempů, například U tří Veverek, Rožmberk, Branná, Vltava nebo Zlatá koruna. Občerstvit se po cestě můžete v některých proslulých vodáckých hospůdkách (U Martina, U maringotky, U Fíka a další). Na trase překonáte celkem 11 jezů. Krásná krajina s množstvím historických památek skýtá hodně příležitostí strávit nějaký čas i mimo loď. Minimálně Český Krumlov jistě stojí alespoň za malou zastávku, když už poplujete pod hradbami druhého největšího hradu u nás.
Sjízdný je i horní tok Vltavy od Lenory po Lipenskou přehradu, není ale tolik navštěvovaný, protože plavbu na mnoha místech trochu znepříjemňují písčité mělčiny a kamenné stupně. Zato ale vede 1. stupněm chráněné krajiny Národního parku Šumava a naskýtá se tak možnost nahlédnout do těch nejcennějších lokalit.
Má přezdívku Zlatá řeka, protože odnášení jílovité půdy jí dává typickou nažloutlou barvu. Téměř celá je sjízdná na sportovní lodi, z celkových 225 km je možno projet 208 km. V horním toku od Žďáru nad Sázavou po Vilémovice ovšem jenom při velké jarní vodě nebo po deštích. Střední a dolní tok je sjízdný většinou celoročně kromě doby dlouhého sucha. Zdatnějšími vodáky jsou velmi oblíbené dvoje peřeje, Stvořidla a Krhovice. Jejich projetí ale vyžaduje větší zkušenosti, protože obzvlášť při vyšší hladině mohou být nebezpečné. Pro méně zkušené vodáky nabízí Sázava množství klidnějších úseků, kde voda jen líně pluje. Oblíbený a hojně navštěvovaný je úsek ve středním a dolním toku mezi Horkou nad Sázavou a Pikovicemi. Sázava má poměrně dost sjízdných jezů, které jsou lákavé. Na středním a dolním toku je vybudována široká vodácká infrastruktura. Není problém sehnat ubytování, občerstvit se i prohlédnout některá zajímavá místa, například město Sázava, Český Šternberk nebo Týnec nad Sázavou.
Po celé délce je sjízdná prakticky celoročně, nejoblíbenějším a nejhezčím úsekem je ale trasa Loket – Vojkovice. Najdete zde mnoho přírodních i historicky cenných míst, které si při svém putování můžete prohlédnout. Už samo město Loket a stejnojmenný hrad vypínající se nad řekou stojí za zhlédnutí. Na trase jsou také Karlovy vary, naše největší a nejvyhlášenější lázně nebo třeba malá obec Kyselka, kde se vyrábí známá balená minerální voda Mattoni. Z těch přírodních zajímavostí jsou to například Svatošské skály. Velmi oblíbeným místem také na této trase je cvičná Hubertova peřej, kde si i méně zkušení vodáci mohou vyzkoušet svoje schopnosti. Pozor ovšem na několik nesjízdných jezů, například Radošovský je i smrtelně nebezpečný. Po skoro celé délce řeky je možnost se ubytovat a své služby nabízí spousta vyhlášených vodáckých hospůdek.
Charakter řeky se od horního k dolnímu toku velmi mění. Horní tok je sjízdný jen za vyššího stavu vody a jeho atraktivní, ale náročný úsek od Čeňkovy pily je vhodný jen pro zkušené vodáky. Navíc vede národním parkem a tak zde obzvlášť od jara do podzimu platí určitá omezení. Ve středním toku mezi Radešovem a Sušicí je již řeka klidnější, ale během léta tu bývá často málo vody a tudíž nemožnost sjezdu. Celoročně sjízdná bývá řeka od Sušice dále až k přehradě Orlík. U Horažďovic se potom Sázava mění v pomalou řeku s táhlými peřejemi, která je vhodná i pro sváteční vodáky. Zajímavostí je po jejích březích také dost. Jmenujme například město Sušice, královské město Písek, u něhož je přes řeku dochován nejstarší kamenný most u nás, nebo hrad Zvíkov poblíž Orlické přehrady.
Tato řeka je klidná a většinou nenáročná, proto je často vyhledávána vodáky začátečníky a rodinami s dětmi. Díky tomu, že vzniká stékáním několika řek, mívá dostatek vody i během suššího léta. Horní tok z Plzně do Roztoků protéká hlubokými zalesněnými údolími a je považován za jeden z nejkrásnějších a nejromantičtějších vodních úseků u nás. Rozložit stan a ubytovat se zde můžete v malebných tábořištích téměř mimo civilizaci. U Roztoků byste neměli minout hrad Křivoklát. Při další plavbě z Berouna se dostanete do chráněné krajinné oblasti Český kras, zastávku si můžete udělat třeba na dalším hradě Karlštejn nebo v Koněpruských jeskyních. V poklidném tempu doplujete až na jižní okraj Prahy, kde se Berounka vlévá do Vltavy. Celkem tak můžete urazit téměř 140 km bez větších nesnází, ale s několika místy, které nabídnou i trochu adrenalinu.
Lužnice je poměrně klidná nížinná řeka vhodná pro rodinnou dovolenou i méně zkušeným vodákům. V jejím horním toku od Nové vsi k Táboru se v místě Pod Majdalenkou rozděluje na Starou a Novou řeku. Stará řeka teče mnoha meandry mezi lužními lesy, kde je velmi krásná a divoká příroda bez zásahu člověka, kterou je zajímavé vidět. Ovšem znamená to také spoustu popadaných kmenů a zarostlé písčité řečiště s místy nedostatečnou hladinou vody, což značně zpomaluje plavbu. Také zde platí zákaz výstupu z lodi, jelikož se jedná o přírodní rezervaci. A třetí nepříjemností bývají komáři, kterých je tu opravdu velké množství. Po Nové řece, 13 km dlouhém umělém korytě, je plavba o poznání pohodlnější. Trasa od Tábora k ústí do Vltavy je sjízdná většinou celoročně. Asi nejoblíbenějším a nejfrekventovanějším začátkem plavby bývá Suchdol nad Lužnicí, koncem pak Bechyně. Ani zde není nouze o tábořiště a hospody.
Sjízdných je prakticky celých 344 km řeky, ovšem horní tok od chaty Viléminky, přes Velkou Moravu až po Hanušovice jen pro zkušené vodáky a obvykle pouze za zvýšeného stavu vody na jaře a po deštích. V Hanušovicích je nejčastější místo nalodění, v Rudě nad Moravou se její koryto i okolní příroda více otevírá a dále teče převážně loukami a poli. U Mohelnice potom vtéká do chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví, což je považováno za její nejhezčí úsek, a opouští ji před Olomoucí. Tady bývá obvykle konec trasy, ale můžete pokračovat dále opuštěným úsekem hraničního pásma až k soutoku s Dyjí a pokračovat po Slovensko-rakouské hranici.
Dalšími menšími toky, které jsou vodácky vyhledávané za příznivých podmínek stavu hladiny, bývají Divoká Orlice, Tichá Orlice, Moravice, Doubrava, Mastník nebo Vodňanská a Vlašimská Blanice.
Obtížnost řek a konkrétních úseků bývá značena zkratkami. U proudící vody se užívá značka ZW. Tato voda nevyžaduje žádné velké zkušenosti a dovednosti, jen umět alespoň trochu ovládat svou loď. U některých zdrojů je ještě dělení A,B,C, což určuje spíše rychlost plavby. Divoká voda bývá značena zkratkou WW a stupně obtížnosti se rozlišují římskými číslicemi. WW I znamená lehké peřeje nebo meandry, které zvládnou i mírně pokročilí. Stupnice končí číslovkou VI, což je hranice sjízdnosti a mohou si ji dovolit pouze týmy trénované právě na tuto vodu a se speciálním vybavením, příkladem jsou Mumlavské vodopády.
Mezi důležitým vybavením vodáka by rozhodně neměly chybět plovací vesty, obzvlášť u horších plavců a dětí. Na divočejší vodu jsou vhodné také helmy, nešťastný pád na kámen může mít tragický konec. Co na loď naopak v žádném případě nepatří, je alkohol! Z každé dovolené i výletu je přece nejdůležitější se v pořádku vrátit. Takže vodáci „ahóóój“.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.